Firebugs: Australští nebezpeční žháři

Firebugs: Australští nebezpeční žháři   Napsal Nick Bryant BBC News, Sydney                            Termín zní zdánlivě příjemně, jako postava z dětského komiksu, ale „firebugs" jsou metlou léta v Jižní Austrálii.   (Pozn. překladatele – „firebug“ v angličtině znamená také světluška, svatojánská muška. Tak jsou v Austrálii označováni žháři.)   Jsou to žháři, kteří zapalují keře a lesy, a kteří často udeří ve dnech, kdy stoupající teplota a silný vítr dohromady vytvářejí nejnebezpečnější podmínky.     Tváří v tvář zuřivosti přírody to může být dost těžké pro australské hasiče, ale u překvapivě velkého počtu těchto požárů se také musí potýkat s pokřivenou myslí žhářů.   Podle údajů shromážděných Australským institutem pro kriminologii, je záměrně založeno 9% z 60.000 přírodních požárů v Austrálii každý rok. Dalších 21% požárů je považováno za podezřelé.   Pak jsou tu požáry, kde zdroj zapálení je neznámý, což vedlo výzkumníky k přesvědčení, že až polovina všech požárů porostů může být založena úmyslně.   Velký požár v „černou sobotu“ v roce 2009, při kterém přišlo o život 10 lidí, a který zničil 150 domů, byl dílem žháře. Za založení požáru, který se stal známý jako Churchillův požár, byl Brendan Sokaluk odsouzen k 17 letům vězení. (Pozn. překl. V roce 1945 byl založen v Austrálii ve Virginii hasičský sbor Churchill Fire Brigade. Je to dobrovolný hasičský komunitní sbor, jehož hlavní myšlenkou je, že bezpečnost před požáry je věcí nás všech.) U žháře typu „světlušky“ není neobvyklé, že pracuje jako dobrovolník u venkovských hasičů. Také   Sokaluk byl kdysi dobrovolníkem u venkovské hasičské služby. Nicméně, zdá se, že těžký trest vyměřený Sokalukovi měl jen málo odrazující účinek. Policie odhaduje, že v Jižní Austrálii, kde dochází nejvíce k požárům, jich bylo 50 úmyslně založených, a že 60 těchto požárů bylo podezřelých. A k nejhoršímu období požárů v Austrálii obvykle dochází v lednu a únoru.   „Minulost v zášti"   Jako obtížné se ukázalo stanovit přesný psychologický profil těchto „světlušek“, protože jich bylo tak málo zadrženo - odhaduje se, že jen 1%  žhářů, kteří založí lesní požár je chyceno a odsouzeno. Ve většině případů jsou to muži. Obvykle mají historii narušeného individua, a také chování, které mívá vazbu na požáry. Mají tendenci být samotářští a často jsou nezaměstnaní. Pracovat jako dobrovolný hasič umožňuje „světluškám“ obojí, jak zakládat požáry, tak je i hasit „Je možné, že v dětském věku volali poplašné zprávy hasičům," vysvětluje profesorka Katarina Fritzonová, která řídí australské Centrum pro výzkum a léčbu pyrománie a žhářství (ACART) na Bond University v Queenslandu. "Nemívají dokončené svoje školské vzdělání, mohli být vyloučeni ze školy a je tam obvykle i historie zášti vůči lidem a nespokojenosti se společností." „Nemívají dobré sociální vztahy," říká Janet Stanley z Monash University v Melbourne, další odbornice na žhářství a lesní požáry. „Jsou vyřazení ze společnosti a často v životě procházeli nepříjemnostmi. Žháři „světlušky“ si často nejsou vědomi potenciálně závažných důsledků svých činů. Zde se liší od městských žhářů, z nichž mnozí jednají z pomsty proti konkrétnímu cíli nebo se snaží ošidit pojišťovny. „Světlušky“ mívají širší škálu motivací," říká. „Někdy to může být volání o pomoc. Někdy to může být hledání pozornosti." Ačkoli se to jeví jako šokující, že dobrovolní hasiči jsou někdy také „světluškami“, není to neznámý jev. Jestliže máte náchylnost pro lehké požáry, pak jste pravděpodobně přitahováni chaosem, který způsobují," říká Janet Stanley. „To uspořádání je jasné. Pokud chcete zakládat požáry a také je hasit, připojíte se k hasičskému sboru a stanete se členem.“ Vzhledem k tomu, že požáry bývají často v odlehlých oblastech buše, tak chytit žháře při činu může být mimořádně obtížné. Přesto ale žháři velice často zanechávají stopy v mylném přesvědčení, že plameny zničí všechny důkazy. „Často tam nechávají benzinové kanystry a myslí si, že požár důkazy zničí, "říká profesorka Fritzonová, ale ony se nezničí. Otisky prstů tam zůstávají. I tak je to pro policii problém, protože mnoho žhářů je přesvědčeno, že nebudou dopadeni. Je to u nich ta představa, že vzhledem k odlehlosti je těžké je chytit," říká profesorka Fritzonová. V boji proti hrozbě světlušek, spoléhají orgány prosazující zákonnost hlavně na preventivní opatření. Před zvláště nebezpečnými dny navštěvuje policie známé potenciální pachatele, aby je  varovala, že jsou sledováni.  V Jižní Austrálii, je součástí této strategie operace Nomad (Kočovník), kdy jsou nahrávána čísla poznávacích značek automobilů známých žhářů, takže v oblastech, kde mohou vznikat lesní požáry, mohou dopravní kamery upozornit místní policii. V oblastech které přitahují světlušky, jako je Adelaide Hills, na okraji hlavního města státu, bývají posíleny policejní hlídky.   V rámci operace „Kočovník“ identifikovala policie Jižní Austrálie 278 „osob potenciálního zájmu", z nichž 33 je považováno za vysoce rizikové. Západní Austrálie určila 36 vysoce rizikových pachatelů v rámci programu s názvem Strike Force Vulcan.   Navzdory rozšířenosti „světlušek“ experti říkají, že Austrálie nedělá dobrou práci pro pochopení tohoto jevu a jak s těmito žháři jednat a léčit je. Stěžují si na nedostatek výzkumu a upozorňují, že Austrálie klesla v této oblasti daleko za Ameriku a Británii, přestože je to země tak silně postihovaná požáry. K dispozici není také dostatek léčebných zařízení. „Nemáme dost sofistikovaný psychiatrický systém zaměřený na duševní zdraví" říká Janet Stanley. „Spíše je zde tendence žháře uvěznit, než léčit." Takže Austrálie je ještě daleko od toho, aby plně pochopila myšlení některých nejnebezpečnějších zločinců léta. OSH Přeložil Milan Skalník                                                                                                       Firebugs: Australští nebezpeční žháři  

Fotogalerie: Firebugs: Australští nebezpeční žháři