Vzpomínka na Alenku Vondrovou

         Jako odborář jsem Alenku osobně potkala v kanceláři OSH, kam občas přiběhla s naléhavými informacemi. Opravdu přiběhla, protože i pomalá chůze pro ni byla ztráta času, kterého měla pro své aktivity málo. Ve sdělovacích prostředcích dostávala image pološílené odborářky, hájící zájmy „rudých odborů“, o které novodobá demokracie nestojí. V osobním setkání mě překvapila svým přehledem o navrhovaných předpisech, které se měly dotknout jejích „oveček“, tj. státních zaměstnanců. S nadhledem dokázala ve správný čas pojmenovat všechna rizika a aktivovat schopné kolegy z ostatních odborových svazů k jednání s předsedy a zástupci všech politických stran, poslanci a senátory, aby perfektně připravenou argumentací možné negativní dopady nového předpisu odvrátila. Byla to práce vyčerpávající, bez ohledu na soboty, neděle a svátky, stejně tak nevnímala, kolik je hodin.             Ještě lépe jsme se poznaly na 8. Kongresu EPSU v roce 2009 v Bruselu. Po dlouhých jednáních do pozdních odpoledních až nočních hodin jsme našly chvilku k posezení u sklenky červeného vína, kde jsem se snažila její zjevné vyčerpání organizmu nabít povídáním o jiných než odborových tématech. Přede mnou se po chvilce otevřela vzdělaná kunsthistorička se srdcem na dlani pro každého. Zajímaly ji osudy nejen blízkých lidí a každé bezpráví chtěla napravit bez ohledu na to, jak se do tíživé situace takový člověk dostal. Byla ale taky nesmírně příjemnou společnicí, se kterou můžete mluvit úplně o všem.             V bývalém režimu byli státní úředníci znevažováni, protože převládala dělnická třída, kterou bylo třeba vynášet. Je zvláštní, že tenhle trend zůstal všem sdělovacím prostředkům i po revoluci, kdy už mohli novináři zjistit, že dobře vedená státní správa je tím nejlevnějším a nejefektivnějším způsobem, který znají i kultivovanější země na sever a západ od nás. V Alence ztratili zaměstnanci veřejných služeb zastánce, kterého zatím nikdo nedokázal nahradit. Osobností, které mají odborovou práci v sobě, a nejde jim jen o budoucí politické uplatnění je hodně málo a Alenka takovou osobností byla. Díky za všechno Ivana Nohová

         Jako odborář jsem Alenku osobně potkala v kanceláři OSH, kam občas přiběhla s naléhavými informacemi. Opravdu přiběhla, protože i pomalá chůze pro ni byla ztráta času, kterého měla pro své aktivity málo. Ve sdělovacích prostředcích dostávala image pološílené odborářky, hájící zájmy „rudých odborů“, o které novodobá demokracie nestojí. V osobním setkání mě překvapila svým přehledem o navrhovaných předpisech, které se měly dotknout jejích „oveček“, tj. státních zaměstnanců. S nadhledem dokázala ve správný čas pojmenovat všechna rizika a aktivovat schopné kolegy z ostatních odborových svazů k jednání s předsedy a zástupci všech politických stran, poslanci a senátory, aby perfektně připravenou argumentací možné negativní dopady nového předpisu odvrátila. Byla to práce vyčerpávající, bez ohledu na soboty, neděle a svátky, stejně tak nevnímala, kolik je hodin.

            Ještě lépe jsme se poznaly na 8. Kongresu EPSU v roce 2009 v Bruselu. Po dlouhých jednáních do pozdních odpoledních až nočních hodin jsme našly chvilku k posezení u sklenky červeného vína, kde jsem se snažila její zjevné vyčerpání organizmu nabít povídáním o jiných než odborových tématech. Přede mnou se po chvilce otevřela vzdělaná kunsthistorička se srdcem na dlani pro každého. Zajímaly ji osudy nejen blízkých lidí a každé bezpráví chtěla napravit bez ohledu na to, jak se do tíživé situace takový člověk dostal. Byla ale taky nesmírně příjemnou společnicí, se kterou můžete mluvit úplně o všem.

            V bývalém režimu byli státní úředníci znevažováni, protože převládala dělnická třída, kterou bylo třeba vynášet. Je zvláštní, že tenhle trend zůstal všem sdělovacím prostředkům i po revoluci, kdy už mohli novináři zjistit, že dobře vedená státní správa je tím nejlevnějším a nejefektivnějším způsobem, který znají i kultivovanější země na sever a západ od nás. V Alence ztratili zaměstnanci veřejných služeb zastánce, kterého zatím nikdo nedokázal nahradit. Osobností, které mají odborovou práci v sobě, a nejde jim jen o budoucí politické uplatnění je hodně málo a Alenka takovou osobností byla.

Díky za všechno

Ivana Nohová

Fotogalerie: Vzpomínka na Alenku Vondrovou