Stanovisko Odborového svazu hasičů k pozměňovacím návrhům pana poslance RSDr. Opálky

K pozměňovacím návrhům pana poslance RSDr. Opálky, t.j. k návrhům zrušit v zák. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ...

K pozměňovacím návrhům pana poslance RSDr. Opálky, t.j. k návrhům zrušit v zák. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ustanovení § 70 odst. 2 písm. f),  §71 odst.2 a § 124 odst.5 písm. a) (služební volno při ošetřování nemocného nebo při péči o dítě, poskytování služebního příjmu v neschopnosti ke službě a v karanténě po dobu 30 dnů) :

1) Již obecná právní úprava, zákon č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění, počítá s odchylkami pro specifické skupiny pojištěnců a takovou skupinou jsou bezesporu jak příslušníci armády ČR, tak příslušníci bezpečnostních sborů. Odchylná úprava zákonem č.361/2003 Sb. o služebním poměru má tedy oporu v zákonu a je nutno ji chápat jako lex specialis. Věcná opora spočívá v nutnosti vytvořit zákonné předpoklady pro alespoň částečnou kompenzaci specifik služby příslušníků, která má ve srovnání s většinou činností, vykonávaných v režimu zákoníku práce výrazně odlišný charakter zejména s ohledem na permanentní riziko ohrožení zdraví i života, na mimořádnou fyzickou náročnost služby např. u většiny zásahů při požárech, povodních a pod. Dalším specifikem služby je abnormální neuropsychická zátěž příslušníků (opět lze uvést např. zásahy na záchranu těžce zraněných nebo i vyprošťování usmrcených osob při dopravních nehodách a pod.).
2) Návrh postrádá nezbytnou provázanost s dalšími právními normami (nepromítá se do nich), např. by v jeho důsledku byli příslušníci po dobu pracovní neschopnosti prvních 14 dní nejen bez služebního příjmu, ale neměli by nárok ani na náhradu mzdy podle ZP a neměli by nárok ani na ošetřovné ani na služební příjem při ošetřování člena rodiny nebo péči o dítě, t.zn., že hned ve dvou situacích by byli vlastně zcela bez prostředků, což by byl jistě paradoxní  a předkladatelem nechtěný důsledek právě ve srovnání se zaměstnanci v pracovním poměru, na něž se autor odvolává ve snaze o vytvoření rovných podmínek pro všechny zaměstnance. Vrcholem paradoxu by potom bylo, že by neexistovala pro příslušníky obdoba ustanovení §191 zák.č.262/2006 Sb.ZP, které dává zaměstnavateli povinnost omluvit zaměstnancovu nepřítomnost v práci z důvodu ošetřování dítěte mladšího 10 let, nebo jiného člena rodiny (domácnosti, bližší vymezení viz § 115 OZ), zatímco příslušník v obdobné situaci by musel podle ustanovení § 79 zákona o služebním poměru o takové volno žádat a bylo by jen na rozhodnutí služebního funkcionáře, jak by posoudil, zda poskytnutí volna nebrání důležitý zájem služby. Zde myslím není od věci poukázat na příklady z praxe např. při udělování náhradního volna příslušníkům, kdy stačí, aby na směně byl v daný den pouze právním předpisem stanovený minimální počet příslušníků nutný k tomu, aby ještě jednotka mohla být vůbec akceschopná ( skoro vždy je někdo odvelen, někdo v odborném kursu, na preventivní lékařské prohlídce, na ozdravném pobytu někdo v neschopnosti a pod.) a už je naplněna podmínka důležitého zájmu služby na tom, aby jeden příslušník navázal na svoji řádnou směnu směnou mimořádnou, druhý aby nedostal náhradní volno, ani když se blíží zákonná lhůta pro jeho „propadnutí“ a pod. Stejně by dopadl i příslušník, který by pouze mohl požádat o poskytnutí služebního volna k ošetřování, aniž by měl ex lege přímý nárok již prokázáním se „vypsaným paragrafem od lékaře“. Namísto odstranění domnělé nerovnosti mezi zaměstnanci ( která z výše uvedených důvodů podle našeho názoru nerovností není) by tedy naopak vlivem návrhu, který řeší, byť nesprávně a neprovázaně, pouze příjem příslušníka ve dvou výše uváděných situacích, ale současně (a jistě nechtěně) zcela opomíjí povinnost Sboru vůbec volno poskytnout, došlo k závažné diskriminaci příslušníků.
3) Historické i komparativní mezinárodní aspekty : odchylná úprava příjmu v uvedených životních situacích pro příslušníky má v našem právním řádu více než 50 letou tradici (založeno již zák. č.54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců) a v mnoha zemích EU mají příslušníci bezpečnostních složek, ale i někteří civilní státní zaměstnanci úpravu obdobnou, většinou však pro ně ještě výhodnější.
4) Další příklady z praxe příslušníků a porovnání se stávající právní úpravou: důsledkem dosavadní úpravy odměňování příslušníků ve směnném a nepřetržitém provozu ( t. j. Sbor od Sboru mezi 60 až 70 % příslušníků ) je, že příslušník, který cítí např. začínající chřipku, ji raději zamlčí a chodí do služby, než aby přišel jedno až dvoutýdenní neschopností o většinu příplatků, vázaných právě na směnný provoz a o odměnu za služební pohotovost. Tím jednak přechází nemoc, čehož negativní důsledky na celý organismus se kumulují a navíc nemoc virového původu šíří mezi kolegy ve směně ,což zejména v zimních měsících zakládá určitou spirálu pro většinu příslušníků směny. Nový zákon konečně jinou skladbou platu odstraňuje dosavadní diskriminaci směnových příslušníků v porovnání s „denními“ v otázce jejich skutečného příjmu po dobu krátkodobé neschopnosti ve službě. Pozměňovací návrh by také tuto žádoucí změnu eliminoval a byl by dokonce pro příslušníky zhoršením oproti stávajícímu stavu.
5) Nový zákon o služebním poměru měl původně přinést příslušníkům m. j. nárůst průměrného platu o 66%, avšak již v procesu jeho tvorby a při jeho novelizacích se došlo až  k tomu, že dnes podle návrhu státního rozpočtu lze očekávat s nabytím účinnosti nárůst o max. 8,5 %. Zákon měl také m j. přinést horní hranici výsluhového příspěvku po odsloužených 29 letech ve výši 55% posledního dosahovaného služebního příjmu, avšak novelizace prodloužily výsluhovou dobu pro dosažení maxima na 30 let a snížily strop výměry příspěvku na 50 %. Výsluhové doby pro dosažení nároku na základní výměru odchodného, na základní výměru příspěvku za službu a na ozdravný pobyt se oproti stávající úpravě prodlužují novým zákonem takřka o polovinu. V této situaci návrh zrušit nárok na služební příjem v případě krátkodobé neschopnosti ke službě či ošetřování člena domácnosti (péče o dítě), s dalšími, byť nezamýšlenými důsledky, jak shora uvedeno, vnímají příslušníci bezpečnostních sborů jako připravovanou křivdu a nespravedlnost. Mnozí potom docházejí až k takovým ( uznávám, že také ne zrovna systémovým) argumentům, že má-li se v podobných záležitostech zavádět rovný přístup k různým skupinám, potom by se měl sjednotit také např. institut odchodného pro zákonodárce tak , aby i jim vznikal nárok na maximum nikoliv po 4 (6) letech, nýbrž po 21 letech, jako je tomu u příslušníků a namítají, že návrh narušuje výrazně i celý systém určitých kompenzací příslušníkům za podstatně tvrdší podmínky úpravy přesčasů,.pohotovostí a různých zákazů a omezení v porovnání s „civilními“ skupinami zaměstnanců.

Závěr: ze všech výše uvedených důvodů OS hasičů žádá předkladatele pozměňovacích návrhů, aby zvážil jejich stažení ještě před zahájením třetího čtení a zástupce předkladatele vládního návrhu, aby v případě jejich nestažení vyjádřil s nimi zásadní nesouhlas.

JUDr.Vladimír Mühlfeit v.r. předseda OSH