PSI - Projekty, Solidarita, Informovanost

Když jsem po desetiletém působení v mezinárodní oblasti dostala pozvání na „základní informační seminář o mezinárodních odborových ...

Když jsem po desetiletém působení v mezinárodní oblasti dostala pozvání na „základní informační seminář o mezinárodních odborových organizacích“, byla jsem poněkud překvapená. Teprve na týdenním kurzu v sídle naší mezinárodní odborové centrály veřejných služeb (Public Services International - PSI) ve Ferney-Voltaire jsem pochopila, že „základní informace“ se mají dostat nejen k účastníkům semináře, ale jejich prostřednictvím pokud možno ke všem členům jejich odborových organizací. Všichni by měli mít přehled o situaci a aktivitách PSI, jejímiž jsme všichni členy a jejíž činnost svými příspěvky umožňujeme.

Celosvětová organizace
Internacionála veřejných služeb (PSI) má v současné době 629 afilací (členských odborových svazů) v celém světě. Regionálně je PSI rozdělena na 4 velké oblasti: Evropu, Ameriku, Afriku a Asii-Pacifik. V rámci těchto velkých regionů působí menší subregiony a činnost vyvíjí PSI také v rámci jednotlivých sektorů veřejných služeb. Evropa (216 afilací ve 47 zemích) je nejsilnějším ze 4 regionálních oblastí PSI, a to nejen co do počtu afilací, ale i pokud jde o finanční zajištění činnosti PSI. Evropa přispívá do rozpočtu PSI 67%, Amerika 15%, region Asie-Pacifik 16% a celý africký kontinent pouze 2%.

Celosvětové působení
Jako globální celosvětová organizace se PSI musí zabývat globálními záležitostmi, jako je působení Světové banky (SB), Mezinárodního měnového fondu (MMF), Mezinárodní organizace práce (ILO, MOP) apod. Jednotlivé členské svazy nemají kapacity na sledování vývoje a ovlivňování činnosti těchto organizací, která má velice významné dopady na ekonomické i politické dění ve všech zemích světa. S postupující globalizací světové ekonomiky se rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi nejen nezmenšují, ale naopak rostou. Zatímco organizace jako OSN nebo ILO mají pouze nástroje morálních apelů na jednotlivé státy, SB nebo MMF mají silné ekonomické páky, kterými nutí vlády, aby bezpodmínečně plnily jejich tvrdé požadavky bez ohledu na etickou stránku a reálné možnosti daných zemí.

Příklad - nadnárodní společnosti
Odborům se zatím vcelku daří zmírňovat dopady na zaměstnance např. při působení nadnárodních společností v jiné než domovské zemi. V dalších zemích si místní vedení nadnárodních podniků dovoluje často takové zacházení se zaměstnanci, jaké by v domovské zemi společnosti nebylo možné. Používají přitom polopravdivých nebo přímo nepravdivých informací a argumentů. Jestliže místní zaměstnanci nejsou pravdivě informováni o skutečných poměrech jinde, nemohou se nespravedlivým požadavkům zaměstnavatele účinně bránit. Jedině díky mezinárodní odborové spolupráci lze dosáhnout změny k lepšímu. PSI je vhodným prostředníkem.

Velká organizace z malých součástí - mozaika specifických problémů
Velkou pozornost věnuje PSI každé své jednotlivé afilaci. Postavení některých z nich je pro nás skutečně těžko představitelné. Pro PSI jsou „velkými tématy“ především taková, která jdou jaksi mimo nás, protože se nás přímo osobně v našem běžném životě nedotýkají. Každý máme přece svých starostí a problémů dost. Bohužel, problémy jiných lidí, v některých jiných zemích světa, jsou „řádově“ jiné. Protože jsou stejnými členy PSI jako Evropané, musí jim být věnována stejná (a vzhledem k jejich situaci větší) pozornost.
V Asii jsou odbory, zvláště ve veřejných službách, v podstatě zakázané. V Austrálii nesmějí působit na pracovištích; existují tam v podstatě výhradně individuální smlouvy s jednotlivými zaměstnanci, takže kolektivní vyjednávání zajišťující určitý společný standard pro všechny zaměstnance je značně problematické. V Japonsku nejsou dodržována základní odborová práva (např. právo na sdružování se v odborech) - přesto tam existuje a aktivně pracuje jedna z největších afilací PSI - JICHIRO. V Koreji jsou odboráři za členství v odborech vězněni. V několika zemích Latinské Ameriky jsou odboráři nejen vězněni, ale ani jejich vraždy nejsou zcela ojedinělým jevem. V Indonésii působí odbory pod přímým dozorem a vlivem vlády, řídící pracovník je zároveň jmenovaným funkcionářem odborové organizace; o svobodné možnosti organizovat odbory hájící skutečné zájmy zaměstnanců nemůže být ani řeči. Přesto tam s pomocí PSI takové odbory pomalu vznikají. V Africe se kvůli AIDS nedostává zaměstnanců veřejných služeb. Někde jich chybí až 50% a ti, kteří dosud pracují, jsou v 90% HIV pozitivní. (Z pětadvacetičlenného výboru jedné afilace, kterou před několika lety navštívili pracovníci sekretariátu PSI, žije dnes už jen 5 lidí). Nejvíce postiženy jsou ženy, které ani oficiálně nemají stejná práva jako muži. Kvůli holému přežití jsou nuceny k prostituci, přičemž za nechráněný styk dostanou více peněz. Jaký div, že se HIV/AIDS tolik rozmáhá? Podobná situace ale není jen ve vzdálené Africe - podobně otřesné příklady byly uváděny z Ukrajiny, Běloruska a dalších evropských zemí bývalého SSSR. Zaměstnanci tam nedostávají mzdu i několik let po sobě! Těžko říci, z čeho vlastně žijí.

Různé problémy - různá řešení
S takovýmto obrazem širších souvislostí působení PSI byli účastníci semináře seznámeni hned první den (a podrobněji pak ve dnech následujících). Z něj se potom odvíjelo seznámení s některými konkrétními akcemi a projekty PSI. Projekty PSI se řídí přísnými pravidly. Musí být časově vymezené (většinou 1 - 3 roky), musí mít přesně stanovené kontrolovatelné a měřitelné cíle, mít externího sponzora, být plánovány a prováděny v afilacích PSI ve spolupráci s ústředím - sekretariátem PSI ve Ferney-Voltaire. Externími sponzory projektů jsou většinou členské svazy PSI, většinou ze severských zemí Evropy a z Nizozemí. Významným sponzorem je také irský OS veřejných služeb IMPACT, se kterým náš OS navázal kontakt v minulých letech. Při akcích v rámci projektů PSI pomáhá také německá Nadace Friedricha Eberta. V současné době probíhá v různých zemích světa něco přes 20 projektů.

Vzájemná spolupráce je jedinou možností, jak čelit globálním problémům Významná je práce v oblasti zajištění rovnoprávnosti pro zaměstnance pracující v zahraničí. Např. zdravotní sestry z Asie a ze zemí východní Evropy pracují často v západní Evropě za horších pracovních a platových podmínek než „domácí“. Pro odbory je to nepřijatelná situace. Na jedné straně hrozí zhoršení podmínek i pro místní zaměstnance, na druhé straně zahraniční zaměstnanci mají morální nárok na stejné podmínky jako místní obyvatelé. Tomuto problému se věnuje několik projektů. Významně pomohl britský OS UNISON sestrám z Malajsie pracujícím v Británii. Nizozemský OS AbvaKabo se společně s polskými odbory podílí na projektu mobility polských sester. Naplnění hesla „stejnou odměnu za práci stejné hodnoty“ je jednou z priorit činnosti PSI.
Už několik let probíhá velká kampaň PSI zaměřená proti dětské práci. „Trpělivost přináší růže“ - i když výsledky nejsou zatím vzhledem k zoufalé situaci velkého počtu rodin v Asii a Africe příliš pozitivní, přestat s tlakem na společnosti zneužívající dětské práce nelze, jinak se změn k lepšímu nedočkáme.
Důležitou součástí práce v rámci projektů, seminářů, školení, pracovních setkání atd. pořádaných PSI je osvěta v získávání a udržování odborových práv, rovnoprávnosti, nediskriminace, získávání mladých lidí a žen pro práci v odborech, strategická činnost odborových svazů, získávání dovedností v jednání s nadnárodními společnostmi a institucemi, vytváření sítí a kontaktů a mnoho dalšího. Přitom je třeba mít stále na paměti mezinárodní rámec působení této organizace. Kterákoliv země se může v určité etapě svého vývoje dostat do situace, kdy její zaměstnanci budou potřebovat radu a pomoc kolegů odjinud. V tom spočívá princip odborové solidarity. A na tomto principu je PSI založena.

PSI - některé základní informace

Rok založení: 1907

Počet afilací v současné době: 629 (20 milionů členů ve 153 zemích)

Regionální členění:

• EURO - afilace v Evropě
• IAMRO - afilace v Severní a Jižní Americe
• AFRO - africké afilace
• APRO - afilace v asijsko-pacifické oblasti.

Subregionální kanceláře:

• EURO: ČR - Praha - DOS, PhDr. Josef Krejbych, Rumunsko, Ukrajina, Rusko
• IAMRO: USA, Kostarika, Chile, Brazílie, Kolumbie, Barbados, Ekvádor
• AFRO: Togo, Jižní Afrika, Libanon
• APRO: Malajsie, Japonsko, Indie, Nový Zéland, Singapur, Indonésie

Sektorové členění: významnými sektory jsou především zdravotnictví a sociální služby; místní, regionální a státní správa; zaměstnanci „síťových energií“- voda, plyn a elektřina. OS jsou ve většině zemí organizovány velice široce jako „svazy veřejných služeb“ nebo jako „zaměstnanci místní správy“, kam spadá celá řada služeb včetně vzdělávání, kultury, komunálních služeb, zpracování odpadu, správy a údržby budov, bezpečnostních služeb atd.

Stálé výbory: Pracovní skupina veřejných služeb (schůzky 2x ročně), Pracovní skupina zdravotnictví - Health Task Force (schůzky 1x ročně), Výbor žen (schůzky 1x ročně)

Nejvyšší orgány: Kongres (1x za 5 let), v době mezi kongresy je nejvyšším orgánem výkonný výbor. Spolupracuje s řídícím výborem a s výborem žen (schůzky 1x ročně).

V regionech působí regionální konference (AFRECON, APRECON, AMRECON, EURECON), které jsou také svolávány 1x za 5 let. Mezi konferencemi fungují subregionální poradní výbory, národní koordinační centra a výbory žen na všech úrovních.

Akční program na léta 2002 - 2007 přijatý na posledním kongresu (Ottawa, 2002) - cíle:

• Prosazovat a bránit vytváření a rozvoj výkonných a kvalitních veřejných služeb, které jsou všeobecně místně i finančně dostupné
• Zajišťovat, aby mezinárodně uznávaná základní práva a principy v práci ve veřejném sektoru byla obecně uplatňována. Prosazovat, uplatňovat a bránit konvence, doporučení a rezoluce ILO, které přispívají ke zlepšení postavení přidružených organizací a jejich členů
• Zvyšovat kapacitu odborů při zastupování zájmů zaměstnanců veřejných služeb, zvláště tam, kde hospodářské, sociální a právní podmínky brání vzniku a rozvoji odborového hnutí
• Prosazovat rovnost v rozličnosti a bojovat proti všem formám diskriminace
• Pracovat na zřízení jednoho mezinárodního koordinačního orgánu pro veřejné služby

PSI zastupuje zájmy všech svých členů v mezinárodních organizacích, jako jsou:

• mezinárodní finanční instituce (SB, MMF, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, Asijská rozvojová banka, Inter-americká rozvojová banka)
• mezinárodní vládní organizace (OSN, ILO, UNCTAD, WHO, EU, OECD atd.)
• mezinárodní obchodní organizace (WTO, MERCOSUR, NAFTA atd.)
• nadnárodní korporace (RWE, Suez, EdF atd.)

Další informace a kontakty: www.world-psi.org; psi@world-psi.org

Co je a čím se zabývá ILO

Seminář PSI (Public Services International - Internacionála veřejných služeb) pro anglicky mluvící mezinárodní pracovníky probíhal v sídle sekretariátu PSI ve Ferney-Voltaire. Toto malé městečko přímo na francouzsko-švýcarských hranicích tvoří v podstatě dvojměstí se Ženevou. Do všech mezinárodních institucí se sídlem v Ženevě je tak odtud velmi blízko, autobusové spojení s centrem Ženevy je každou půlhodinku. Proto také jeden den tohoto informačního semináře probíhal přímo v sídle ILO (International Labour Organisation/ Office) v Ženevě.
Účastníkům tam přednášeli pracovníci ACTRAV. To je francouzská zkratka pro stálou skupinu zaměstnanců Mezinárodní kanceláře práce (ILO), která je ve spojení s odbory a ve své práci podléhá přímo Řídícímu orgánu ILO. V čele ACTRAV stojí poprvé v historii žena - Sharon Burrows z Austrálie. Úlohou ACTRAV je pomáhat odborům v přípravách na jednání ILO - pořádá školení, připravuje materiály, poskytuje právní poradenství atd.

Historie ILO
ILO vznikla v roce 1919 jako první organizace v rámci Organizace spojených národů (OSN). Je zmíněna už ve Versailleské smlouvě, kterou byla po 1. světové válce ustavena OSN. ILO je jediná tripartitně fungující mezinárodní organizace. Jejích zasedání k různým problémům se účastní delegace vlád (ty tvoří 50% účastníků), zaměstnavatelů (25%) a zaměstnanců (25%) zastupovaných odbory.
ILO vydává už od svého vniku společně dohodnuté „konvence“ - právně závazné dokumenty, které jednotlivé státy musejí dodržovat. Bohužel v praxi se to zdaleka vždy neděje, proto se stížnosti na porušování některé z konvencí ILO ozývají poměrně často. Do současné doby bylo přijato téměř 200 konvencí.

Složení ILO
V současné době má ILO 177 členských států, jejichž zástupci (4 za vládu, 2 za zaměstnavatele a 2 za zaměstnance) se scházejí každý rok v červnu na konferenci, která je nejvyšším orgánem ILO. Mezi konferencemi funguje Řídící orgán (ILO Governing Body). Řídící orgán má 56 členů (28 za vlády, 14 za zaměstnavatele, 14 za zaměstnance). 10 křesel ve vládní části je vyhrazeno stálým členům, což jsou největší a ekonomicky nejsilnější země OSN, dalších 18 může být obsazeno zástupci z různých dalších zemí. Volby do řídícího orgánu se konají každé 3 roky a probíhají odděleně ve třech skupinách delegátů. Řídící orgán pak jmenuje nejvyššího představitele ILO - generálního ředitele. Od roku 1999 je jím Juan Somavía z Chile.

Strategické cíle
ILO má čtyři kategorie strategických cílů, kterých se snaží dosáhnout:

• práva zaměstnanců
• sociální ochrana
• zaměstnanost
• sociální dialog

V rámci tripartitních jednání má každá strana zcela specifické pohledy a požadavky ohledně těchto čtyř kategorií cílů, proto jednání nebývají jednoduchá a zdaleka ne každé vyústí v odpovídající závaznou konvenci.

Konvence a kontrola jejich plnění

Od svého založení usiluje ILO o zavádění základních standardů práce a sociálního zabezpečení prostřednictvím konvencí, deklarací a doporučení. Všechny tyto dokumenty jsou přijímány na každoroční červnové konferenci ILO. Aby byla konvence přijata, musí pro ni hlasovat nejméně 2/3 všech delegátů ve všech třech částech konferenčního pléna. Pak vlády předloží konvenci svým národním parlamentům k ratifikaci. Jakmile je konvence ratifikována, stává se zákonem dané země. Tato země pak musí pravidelně předkládat ILO zprávu o tom, jak je konvence plněna. Zprávy je ale třeba podávat i v případě, že konvence ratifikována nebyla. V takovém případě jde o důvodovou zprávu vysvětlující, proč nedošlo k ratifikaci a co se dělá pro to, aby k ní dojít mohlo.

Deklarace základních principů a práv v práci

V červnu 1998 přijala ILO velice významný dokument - Deklaraci základních principů a práv v práci. Tato deklarace stanoví bezpodmínečné plnění určitého okruhu základních konvencí všemi státy, tedy i těmi, které příslušné konvence neratifikovaly.

Jde o čtyři kategorie konvencí, a to ty, které se týkají:

• práva na sdružování se v odborech a na kolektivní vyjednávání (č. 87, 98)
• odstranění veškerých forem nucené práce (č. 29, 105)
• odstranění jakékoliv diskriminace v zaměstnání ( č. 100, 111)
• odstranění dětské práce (č. 138, 182)

Problém praktické vymahatelnosti plnění rozhodnutí ILO tkví v tom, že ILO nemá žádné mocenské nástroje. Může uplatňovat pouze morální tlak na jednotlivé země a jejich vlády i na mezinárodní organizace typu WTO (Světová obchodní organizace), WB (Světová banka), IMF (Mezinárodní měnový fond) apod.

Další informace a kontakty na www: www.ilo.org/communication; actrav@ilo.org; communication@ilo.org.


PhDr. Jana VESELÁ