Naši lidé na lince 150

Život ve znamení svatého Floriana   Jmenovaný světec již pár století patří za patrona hasičů. Ti se k jeho odkazu vřele hlásí. Dobře však vědí, že v akci a při zásahu se mohou spolehnout pouze na sebe. Na své druhy v nebezpečí, na svou jednotku. Nic nenechávají náhodě a svou nebezpečnou práci vesměs berou jako poslání. Jistěže je těší celospolečenské uznání, kdy podle výzkumů veřejného mínění patří k několika málo profesím na samotné špičce pomyslného žebříčku, toho se ale, lidově řečeno, nenají. Narážíme na jejich finanční ohodnocení, kdy dnes po úsporných opatřeních koaliční vlády berou okolo sedmnácti tisíc korun. Byl by někdo z českých poslanců ochoten za takovouto částku pracovat?

S dennodenním nasazením vlastního života a zdraví

Zjistit, jak vlastně vypadá takový obyčejný hasičský den, jsme se rozjeli do Mladé Boleslavi. Zde je jedna z jednotek hasičského sboru Středočeského kraje, která je součástí Hasičského záchranného sboru České republiky. V jeho řadách dnes působí několik desítek tisíc profesionálních příslušníků. Muži v zásahových směnách, ženy především v roli dispečerek. Všichni dohromady pak tradičně chrání životy, zdraví obyvatel a majetek před požáry. Navíc však poskytují účinnou pomoc při mimořádných událostech. Od autohavárií, přes problémy s únikem nebezpečných látek všeho druhu až kupříkladu po pomoc při záplavách nebo jiných živelných pohromách. Do jejich hasičských povinností patří ale i tak smutné záležitosti, jako je asistence při nálezu sebevrahů, kdy třeba v případě oběšence nešťastníka odřezávají. Kuriózní a úsměvné, i když leckdy také nebezpečné, jsou odchyty domácích i divokých zvířat, včetně rojů včel nebo likvidace nebezpečných sršňů.

Hasičský sbor v Mladé Boleslavi má svůj moderní areál nedaleko centra města. Ještě před sedmi léty zde byly staré vojenskékasárenské bloky, ty už pouze připomíná velký dvůr, „buzerplac“ jak chlapi říkávají, a prostor pro výjezdy těžké techniky. Vítá nás mladý muž, František Mach v tmavě modrém pracovním stejnokroji s vojenským držením těla. Ročník třiaosmdesát, sportovec každým coulem, po pěti letech činné služby v hodnosti nadstrážmistra.

Stejnou dobu je i v místní hasičské odborové organizaci, kterou považuje za legitimního zástupce svých profesních a zaměstnaneckých práv. A neváhá sám přiložit ať již svou ruku, či názor v boji za dobrou věc. Na mysli teď máme jeho přítomnost na protestních akcích a demonstracích, či podpis na petičních arších, jako v posledním případě za odstoupení ministra vnitra Radka Johna.

„Právě mám službu,“ usmívá se a dodává: „Doufám, že na vás budu mít čas. Jen za loňský rok jsme měli na Mladoboleslavsku přes šestset výjezdů. Někdy to dělá dva až tři zásahy za směnu…“

Prohlídku areálu začínáme v prostorách třípatrové budovy, které vévodí nezbytná vysoká věž. Ta slouží nejenom jako tradiční rozhledna, kraj z ní máme jako na dlani, ale též jako sušárna hadic a rovněž coby výcviková věž pro hasičské specialisty – lezce. Samotný objekt je z hlediska architektury nápaditě stylizován do elipsy, takže kudy se vejde, tudy se i vyjde, což značně zjednodušuje orientaci v budově.

„Začneme od dispečinku, rozhoduje František Mach. „Tady se přijímají veškerá hlášení z krajského operačního střediska nebo od občanů …“

U obrazovek počítačů a spojovacích přístrojů drží služby čtyřiadvacet hodin denně především ženy, linka Hasičského záchranného sboru číslo 150 nebo jednotné evropské číslo tísňového volání 112 je, jak známo, občanům k dispozici nonstop.

„Za loňský rok to bylo jen ve Středočeském kraji přes 14tisíc  hlášení!“ Na mladoboleslavsko připadlo 2652 událostí.

Rejstřík událostí je, jak jsme již jednou konstatovali, široký. Od požárů všeho druhu přes dopravní nehody, včetně těch smrtelných, přes asistenci při otevírání bytů až po pomoc tonoucím nebo zásazích při úniku nebezpečných látek. V každém případě ale vždy musí sloužící jednotka po nahlášení poplachu vyjet do dvou minut k zásahu.

„Jde doslova o vteřiny,“ říká František Mach a ukazuje nám šatnu s připravenými zásahovými obleky jednotky. “Nejhorší je, když vás to chytne třeba ve sprchách!“

Helmy, kabáty, opasky a další výstroj visí připravena na hácích věšáků. Někteří z hasičů včetně Macha si vypomáhají starým trikem - mají připraveny skrčené kalhoty s nohavicemi v botách, stačí do nich skočit takříkajíc rovnýma nohama, natáhnout, zapnout a uhánět k připravenému vozu. Cisterně, jeřábu nebo třeba speciálnímu vozidlu s vybavením na likvidaci nejrůznějších chemických látek – jak je třeba. Kompletní zásahový oblek spolu s dýchacím přístrojem váží okolo 20 kilogramů.

Na místo zásahu se dostaví s jednotkou vyšetřovatel požáru, který mj. pořizuje i fotodokumentaci a v případě velkých požárů i řídící důstojník, který spolupracuje s veliteli a koordinuje součinnost se všemi dalšími složkami, včetně policie a zdravotníků.

V budově Hasičského záchranného sboru jsou mimo kanceláří okresního ředitelství HZS ještě ložnice mužstva, učebny, společenská místnost i perfektně vybavená prostorná tělocvična s posilovnou a rovněž kuchyně s jídelnou, kdy hasiči spořádají vše, co jim kuchaři z jejich řad vlastnoručně uvaří. 

Smrti z očí do očí

“ Mezi Další stanice územního odboru Mladá Boleslav patří  Stará Boleslav,Benátky nad Jizerou, Mnichovo Hradiště a Bělá pod Bezdězem,“ vypočítává na prstech jedné ruky Mach.

Jak vypadá hasičský pracovní den, pokud se zrovna nic mimořádného neděje? V sedm hodin ráno proběhne za přítomnosti nastoupeného mužstva předání směn, dopoledne je tzv. dopolední zaměstnání včetně nejrůznějších školení a výcviků, odpoledne se koná fyzická příprava a nejrůznější potřebné práce na technice včetně samostudia, po večeři je osobní volno v objektu a „večerka“ ve 23.30 na ložnicích, kde se neodpočívá v pyžamu ale jakž takž klímá s povoleným opaskem.V 06:00 je budíček a příprava na předaní směny.

Jak jsme již říkali, František Mach pátým rokem slouží v jedné ze tří směn, kterými mladoboleslavská jednotka disponuje. Směna se skládá ze třinácti příslušníků, další tři osoby jsou spojaři na operačním středisku. Původním povoláním je Mach diplomovaným zdravotnickým záchranářem, vysokoškolské vzdělání si dodělal dálkově při práci. Ani maturita, ani bakalářský titul mu však automaticky nezajistily místo u Hasičského záchranného sboru. Jako každý uchazeč o toto povolání musel absolvovat tzv. přijímací řízení, včetně psychotestů, odborného nástupního výcviku a nejrůznějších dalších zkoušek, čekalo ho další rozšíření profesních znalostí i specializace, to vše pořád bez jistoty stálého zaměstnání, která přišla až po třech letech vykonáním služební zkoušky, kdy se změnil pracovní poměr na dobu neurčitou. Ne každý z uchazečů o toto povolání je schopen splnit požadavky na něho kladené, František Mach to zvládl „na jedničku“.

„Jsem od Jičína, od malička mám rád sport. Divokou vodu a lezu po skalách, nyní jako specialista lezec i u hasičů. K téhle práci mě lákal polovojenský systém, který zde panuje, i pocit možnosti pomáhat druhým ve skutečně vypjatých, nebezpečných a rizikových okamžicích. Už i proto jsem zprvu chtěl být zdravotnickým záchranářem,“ vysvětluje František Mach, proč si vybral toto riskantní a nebezpečné povolání. Během pěti let aktivní služby u hasičů mnohokrát hleděl smrti do očí. To není klišé nebo literární příměr, ale bohužel častá realita. Ke „smrťákům“ často přijde během služby především pak u autohavárií a není smutnější chvíle, než když přikrývá oběť nehody dekou před očima zvědavců, kteří poblíž bouraček brzdí a snaží se vše fotografovat.

„Není to jen hyenismus a zvrhlá zvědavost určitého typu lidí, ale i následné nebezpečí dalšího střetu ze strany přijíždějících nepozorných řidičů,„ konstatuje hasič Mach.

Boj za životní jistoty

František Mach se za své členství v odborové organizaci nestydí. Naopak, dobře ví, že zvláště v této vypjaté době, kdy se vládní koalice chová až asociálně, musí odbory stát v čele národního odporu proti připravovaným reformám. O jejich podobě nemá iluze, již teď se mu, jako ostatním hasičům, zúžila částka na výplatní pásce o více než ministrem Johnem avizovaných 10 %. Odborový svaz hasičů i František Mach považuje situaci ve svém sboru za velmi kritickou.

„Právě proto jsme s kolegy a kamarády podepsali petici za jeho odchod. Nelíbí se nám snižování mezd, snižování počtu lidí ve výjezdu ani dělení na „tahavé“ a netahavé“ příslušníky!“

Odborářská petice, která byla v úterý 5. dubna předána k rukám premiéra Petra Nečase, obsahovala přes 35 tisíc podpisů od policistů, hasičů a civilních zaměstnanců bezpečnostních složek.

A pokud petice nezabere? A nezaberou ani další protestní odborářské akce?

„Pak jistě bude na místě generální stávka. Konečně, nejsme sami, kdo po ní volá, a kdo se jí zúčastní.“

Slovu hasiče, který se dívá často nebezpečí i smrti do očí lze na rozdíl od našich koaličních politiků věřit. František Mach, a ostatní hasiči nejsou žádná „ulice“, která chce dělat potíže za každou cenu. Chtějí jen mít své životní jistoty a za dobrou práci dobrou mzdu. Je smutné slyšet mladého perspektivního člověka, plánujícího důležitý životní krok – svatbu, jak s obavami hledí do budoucnosti, počítajíc, jakže vlastně uživí případnou rodinu.

Závěrem: Ten obyčejný den v Mladé Boleslavi u hasičské jednotky Středočeského kraje byl vlastně velmi mimořádným dnem. Kupodivu ani jednou nehořelo, nebouralo se, ba ani si nějaká roztržitá paní nezaklapla dveře bytu s kastrůlkem na rozpáleném sporáku…

Ivan Černý.